Kurátor: Adam Štěch 

Texty: Adam Štěch 

Fotografie: Tomáš Souček 

Grafický design a instalace: Matěj Činčera a Jan Kloss

Produkce: Kristína Cysařová, David Cysař, Adam Štěch

Od ledna do dubna 2021 jsme se s fotografem Tomášem Součkem rozhodli navštívit rozmanitá místa naší republiky a objevit a zdokumentovat současný stav významných i zcela zapomenutých staveb, které u nás v první polovině dvacátého století navrhli a postavili zahraniční architekti. Koho však můžeme v této době zahraničními architekty označit? Složitá národnostní situace na našem území v první polovině dvacátého století v mnohém totiž znesnadňuje přesné vymezení pojmu „zahraniční architekt“.

Do našeho výběru jsme tak zahrnuli hned několik skupin architektů, kteří mají vůči českým zemím přinejmenším nesnadně zařaditelné postavení. První skupina je v tomto ohledu nejjednodušší. Do ní patří zahraniční architekti, kteří byli do českých zemí pozvaní svými klienty a postavili zde většinou pouze jeden projekt. Nikdy tu však nežili ani nestudovali. Jedná se především o německé tvůrce jako byli Ludwig Mies van ver Rohe, Erich Mendelsohn, Bruno Paul, Hans Richter, Thilo Schoder, Heinrich Lauterbach, Rakušan Fritz Reichl nebo Holanďan Mart Stam. Podobnou kategorii tvoří tvůrci, kteří pocházeli ze zahraničí, ale na určité období se v naší zemi usadili a rozvíjeli zde svou tvorbu. K nim patří především Slovinec Jože Plečnik nebo Nikola Dobrović, který se sice narodil v Pécsi, ale byl srbského původu a u nás studoval a krátce působil.      

Vůbec nejkomplikovanější situace vychází z politických a národnostních poměrů ještě před vyhlášením samostatného Československa v roce 1918. Bylo to především na konci devatenáctého století, kdy se na našem území, zejména na Moravě, narodila celá řada významných architektů. Byli mezi nimi zvučná jména počátků moderní architektury Josef Hoffmann, Josef Maria Olbrich, Hubert Gessner nebo Adolf Loos. Všichni jsou rakouskými architekty. V té době ještě Československo neexistovalo a všichni tak byli občané Rakouska-Uherska. I tak je život a práce těchto tvůrců významně spojena s českými zeměmi a pozdějšího Československa, kde všichni tito architekti intenzívně pracovali. K nim patří i židovští žáci Adolfa Loose, včetně Heinricha Kulky, Paula Engelmanna nebo Jacquese Groaga, kteří se narodili sice na našem území v době Rakouska-Uherska, ale žili zde a pracovali během první republiky. Nakonec všichni udělali velkou kariéru po druhé světové válce daleko za našimi hranicemi a stali se pionýry moderní architektury v dalekých exotických zemích.    

Poslední skupinou jsou židovští architekti, většinou německého a maďarského původu, kteří mezi dvěma světovými válkami pracovali v Praze, Brně i dalších větších městech anebo v oblasti Sudet. Díky obsáhlé publikaci Splátka dluhu, kterou o významu pražských německých architektů vydal historik architektury Zdeněk Lukeš v roce 2002, jsme se tímto tématem nezabývali a vybrali do našeho výběru pouze některé původem maďarské architekty, kteří působili v Brně. Mezi nimi byli například Zigmund Kerekes nebo Zoltán Egri.              

Toto složité národnostní složení jen reflektuje turbulentní dobu první poloviny dvacátého století u nás i v celé středí Evropě. V současnosti se nám ale jeví více než aktuální. Co nám vypovídá o stavu současné společnosti a práci architektů dnes? Z tohoto pohledu se zdá býti mapované období mnohem více kosmopolitnější a rozmanitější. Ať už je to jakkoliv, naší výstavou oslavujeme diverzitu a intenzívní výměnu myšlenek a přístupů, které na tehdejší architektonické scéně panovaly. 

Nakonec se nám podařilo navštívit a zdokumentovat 17 architektonických realizací od stejného počtu tvůrců. Na snímcích Tomáše Součka jsme je bez příkras zachytili v jejich současné autenticitě, i přesto, že stav některých objektů je žalostný. U tvůrců, kteří mají na našem území vícero realizací, jsme vybrali vždy ty, které patří k těm méně známým. Výsledkem je konzistentní fotografická esej mapující slavné i nepříliš známé projekty od špičkových architektů, jejichž osudy jsou velmi rozmanité a jejichž národnostní zařazení je někdy velmi složité. Ale není to ve výsledku jedno? Každý vynikající umělec je pravým světoobčanem, který může promlouvat ke každému bez ohledu na původ, národnost, jazyk nebo rasu.

Poznámka kurátora: Ve výběru chybí práce Adolfa Loose. Jeho práci totiž mistrovsky reprezentuje dům, ve kterém se právě nacházíte. Ten se tak stává přirozenou součástí celé výstavy.