Podcast MišMaš Art
MišMaš Art
podcast o výtvarném umění Z WINTERNITZOVY VILY
foto: Václav Jirásek
Máša Pivovarová – vystudovala obor dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, studium ukončila v roce 2022 doktorskou zkouškou. Působí jako nezávislá kurátorka výstav, autorka textů a knih o výtvarném umění, lektorka přednášek z dějin umění konaných ve Winternitzově vile v Praze, pedagožka na výtvarném gymnáziu Na Pražačce. V roce 2022 vedla rubriku Obrazárna v literárním obtýdeníku Tvar.
V roce 2022 získala ocenění za nejlepší výstavu roku (Viktor Pivovarov, Moskevská gotika v Národní galerii v Praze 2021) a nejlepší uměleckou publikaci roku (Ach! Život a dílo Viktora Pivovarova. Praha: Arbor Vitae, 2021).
foto: Nadiia Ponomarova
Míša Vrchotová – vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Jako externistka se specializací na výtvarné umění působila na rozhlasové stanici Vltava, kde od roku 2017 pravidelně připravovala a moderovala pořady Vizitka a Reflexe: Vizuální umění!. S Českým rozhlasem s přestávkami spolupracovala od roku 2011, kdy nejprve posluchačům Rádia Česko a později Vltavy pravidelně nabízela aktuální pohled nejen na českou galerijní scénu. Jako kurátorka pro vzdělávání několik let působila ve Sbírce moderního a současného umění Národní galerie v Praze. Posledních deset let vedla Oddělení komunikace, programů a ediční činnosti v Galerii hlavního města Prahy, kde mj. společně s šéfredaktory Pavlem Klusákem a následně Petrem Vizinou rozšířila agendu oddělení o malou redakci časopisu Qartal, na jehož podobě se od začátku spolupodílela.
DÍLY PODCASTU
/61/ MARK THER: CHCI ODKRÝVAT TABU, NE PROVOKOVAT
Pozvání Míši Vrchotové tentokrát přijal vizuální umělec Mark Ther, který o sobě říká, že si rád připomíná dobu, kterou nikdy nezažil. Stejnými slovy je uvedena i jeho zatím poslední výstava Herren v Galerii Karpuchina, kde v expozici plné starých pisoárů vzpomíná na třicátá a sedmdesátá léta minulého století. Poslechněte si rozhovor o tom, proč se ve svém díle často vrací do kraje bývalých Sudet, odkud pochází umělcova rodina, o práci s tamním dialektem nebo například o tom, kde má podle Marka Thera v umění své místo trapnost.
/60/ ZBYNĚK SEDLECKÝ: BAVÍ MĚ DÍVAT SE NA OBYČEJNOU VĚC NEOBYČEJNÝM ZPŮSOBEM
Pražská JSP Art Gallery aktuálně vystavuje až do čtvrtého dubna obrazy Zbyňka Sedleckého. Výstavu nazvanou Na očích, která představuje především autorovy práce z posledních dvou let kurátorsky připravil Petr Vaňous.
Máša Pivovarová se Zbyňka Sedleckého vyptá na to, jak pracuje se světlem, proč ho přitahuje malovat autoportréty, z jakého důvody fragmentarizuje lidské tělo, jak používá fotografickou předlohou i jaké jsou jeho malířské vzory.
/59/ BLANKA ČERMÁKOVÁ: SILNÝ VELETRH ZAHRANIČNÍHO UMĚNÍ BYCH SI PŘÁLA I V ČECHÁCH
„Přála bych si, aby v Čechách byl silný veletrh, který bude přivážet zahraniční umění, sběratele, kurátory a ředitele muzeí a galerií,“ říká Blanka Čermáková, ředitelka Trafo Gallery, která za léta své existence už párkrát změnila adresu, ne však svoji ředitelku. S Míšou Vrchotovou mluvily o tom, kam se od roku 2006, kdy byla galerie založena pod názvem Trafačka, posunula její dramaturgie, o etickém kodexu i výstavním plánu pro příští období. Patří mezi něj i 0 m2: výstava pro Naději, kterou Trafo zahájí 12. 3. a potrvá do konce března. Zisk z prodeje uměleckých děl poputuje na rekonstrukci azylového domu v Radotíně.
/58/ PETR HÁJEK, TOMÁŠ SKÁLA: CÍLEM BYLO DOSTAT PORTHEIMKU NA MAPU ČESKÉHO VIZUÁLNÍHO UMĚNÍ
V Galerii Portheimka na pražském Smíchově právě probíhá výstava Osvobozená plastika z cyklu výstav Pedagog a jeho žáci, který pro Portheimku připravuje Petr Hájek, umělecký ředitel pražské The Chemistry Gallery. Výstava prezentuje díla Jaroslava Róny, vedoucího sochařského ateliéru na pražské Akademii výtvarných umění, jeho odborného asistenta Michala Cimaly a jejich dvaceti studentů, kteří zmíněným ateliérem prošli. Výstavu spolukurátorovala Kristýna Jirátová a potrvá až do 30. března.
Máša Pivovarová se Petra Hájka vyptá na další směřování Galerie Portheimka, na rozdíl v přístupu k výstavám v Porthemice a v The Chemistry Gallery, na propojování výtvarného umění a elektronické hudby nebo na zahraniční veletrhy, kterých se Petr Hájek s úspěchem účastní již od roku 2016.
Jako druhého hosta pozvala Máša do studia Tomáše Skálu, jednoho z vystavujících umělců na výstavě Osvobozená plastika. Tomáš zavzpomíná na svá studia v ateliéru Jaroslava Róny, prozradí pozadí jedné z vystavených soch Rider, i to, proč pracuje s betonem.
/57/ MICHAL CIMALA: LIDSKÉ TĚLO JE NEKONEČNÁ INSPIRACE
Sochař, malíř, designér a hudebník Michal Cimala vystavuje až do druhého března svá díla v pražské vile Pellé pod kurátorskou taktovkou Petra Vaňouse. Výstava rozložená do tří pater nese název Tlaková vlna a prezentuje především autorovy práce z posledních dvou let.
V rozhovoru s Mášou Pivovarovou se dozvíte, jak se Michalovi vrylo pod kůži jeho rodné město Havířov, proč obdivuje ruskou avantgardu, v čem ho fascinuje neon a žlutá barva, a jak se všechny tyto vlivy otiskly do současné výstavy v bubenečské vile.
/56/ JAN SKŘIVÁNEK: ATELIÉR JANOUŠKOVÝCH JE ZAJÍMAVOU UKÁZKOU BRUSELSKÉHO STYLU
Míša Vrchotová tentokrát do studia Winternitzovy vily pozvala historika umění a šéfkurátora Musea Kampa Jana Skřivánka, který odborně spravuje Ateliér Věry a Vladimíra Janouškových v pražských Košířích. Mluvili spolu nejen o tom, co nedávno otevřený ateliér nabízí veřejnosti, ale také o spletitých tvůrčích osudech manželské dvojice umělců, členů skupiny UB 12, jejichž dílo tvoří důležitou kapitolu dějin českého umění druhé poloviny 20. století. Poslechněte si rozhovor o perzekucích, kterým Vladimír Janoušek musel čelit poté, co na začátku normalizace na Světové výstavě v Ósace představil své sousoší Hrozba války nebo o sešívaných sochách paní Věry i o tom, proč se jí říkalo první dáma českých skládek. Rozhovor je součástí cyklu Pětkrát po Praze 5.
/55/ TOMÁŠ CÍSAŘOVSKÝ: V OBRAZECH SE MAZLÍM A LASKÁM S MONOCHROMNÍMA PLOCHAMA
Tomáš Císařovský se na české výtvarné scéně pohybuje již úctyhodnou dobu. Už v pubertálním věku se rozhodl pro médium malby a této volbě zůstal věrný po celý život. Jeho nejnovější obrazy a akvarely nyní vystavuje pražská Spot Gallery.
Máša Pivovarová se Tomáše vyptá na stěžejní témata, která se v jeho obrazech objevují: české a československé klíčové historické postavy, které jsou základem naší kolektivní paměti, téma moci a agrese ve společnosti a krajinomalbu. V závěru rozhovoru Tomáš prozradí několik osobních příběhů, které přímo souvisejí s obrazy vystavenými na aktuální pražské výstavě.
/54/ MAREK ŠKUBAL: SPÁNEK JE BRATREM SMRTI
Míša Vrchotová se tentokrát ve Winternitzově vile sešla se sochařem osobité imaginace Markem Škubalem, který svá zatím poslední díla představuje na výstavě nazvané Prometheus v Centru současného umění DOX. Mluvili spolu o Charlesi Baudelairovi, estetice hnusu, „nečistém hmyzu“ jako motivu věčného života i potřebě absolutního soustředění na uměleckou tvorbu. Práce Marka Škubala jsou v DOXu k vidění do 27. dubna 2025.
/53/ JAN MERTA, TOMÁŠ MERTA: HÁZET NOŽEM JE NĚCO PODOBNÉHO JAKO MALOVAT
V prosinci loňského roku vstoupil do českých kin dokumentární film o malíři Janu Mertovi s názvem Echt!. Natočil ho jeho syn Tomáš Merta, který se ujal role režiséra, scénáristy, stoupl si i za kamerou a podílel se také na hudbě a střihu. Máša Pivovarová si do studia ve sklepení Winternitzovy vily pozvala Jana i Tomáše a vyptala se jich na natáčení dokumentu, souvislosti s východní filozofií i starými mistry, výchovu dětí, humor i erotiku.
/52/ MONICA BUBNA-LITIC, HANA NAVRÁTILOVÁ: KLÁŠTER SVATÉHO GABRIELA JE DŮLEŽITOU SOUČÁSTÍ GENIA LOCI PRAŽSKÉHO SMÍCHOVA
MišMaš Art pokračuje v toulkách po okolí Winternitzovy vily a přináší další rozhovor ze série Pětkrát po Praze 5. Tentokrát se Máša Pivovarová zaměří na zcela unikátní památku, která se nachází na pražském Smíchově. Jedná se o první ženský klášter benediktinek tzv. Beuronské kongregace zasvěcený archandělovi Gabrielovi s kostelem Zvěstování Panně Marii. Komplex byl vystavěn v letech 1888–1891 a unikátním ho činí mimořádně dochovaná výzdoba. Můžeme mluvit o zřejmě nejucelenější památce tzv. Beuronského slohu na světě.
Máša Pivovarová o fenoménu Beuronské umělecké školy a klášteru svatého Gabriela promluví s Monicou Bubna-Litic, zakladatelkou spolku přátel Beuronského umění, hraběnkou, která je shodou okolností příbuzensky spjata s Gabrielou Sweets-Sporck, zakladatelkou kláštera svatého Gabriela. A jako druhého hosta přivítá skrze obrazovku počítače egyptoložku Hanu Navrátilovou, která se Beuronskou uměleckou školou dlouhodobě zabývá a v současnosti přednáší na univerzitě v Oxfordu.
V rozhovoru se dozvíte o historii benediktinského kláštera v Beuronu, založení a výzdobě kláštera svatého Gabriela na Smíchově, vazbě Beuronského umění na starověký Egypt i o jeho vlivu na secesní hnutí. Na závěr nebude chybět osvětlení současné situace ohledně záchrany této unikátní památky.
Zároveň bychom za celý podcast MišMaš Art rády poděkovaly Nadačnímu fondu Malakim, jehož předsedkyní je Monica Bubna-Litic, za finanční příspěvek, který nám umožňuje dále tvořit kvalitní obsah pro vás, naše posluchače.
/51/ MATYÁŠ CHOCHOLA: ČAS PRO MĚ NIC NEZNAMENÁ
Míša Vrchotová si tentokrát do studia Winternitzovy vily pozvala vizuálního umělce, sochaře a performera Matyáše Chocholu. Mluvili spolu o ctnostech a neřestech naší doby, které vystavuje v trutnovském Centru současného umění EPO1. Poslechněte si rozhovor o tom, proč je téma i po 300 letech pro umělce zajímavé, zda by Matyáš chtěl pracovat pro hraběte Šporka, z jakého důvodu jeho sochy pro Kuks odmítli úředníci památkové péče nebo o obraze světa podle Matyáše Chocholy, který bývá označován jako umělecký šaman.
/50/ ANDREA SEDLÁČKOVÁ: POMNÍK TOYEN BY MĚL BÝT ABSTRAKTNÍ
Městská část Praha 5 se v nastupujícím roce chystá vyhlásit soutěž na pomník surrealistické malířské legendy Toyen, která své dětství strávila na pražském Smíchově. Máša Pivovarová si v souvislosti s tímto plánovaným dílem ve veřejném prostoru pozvala do studia Winternitzovy vily scénáristku, režisérku, střihačku a spisovatelku Andreu Sedláčkovou, která v roce 2022 natočila dokumentární film nazvaný Toyen, baronka surrealismu a v následujícím roce vydala úspěšnou knihu Toyen první dáma surrealismu.
V rozhovoru se dozvíte, jaké to bylo cestovat Francií po stopách Marie Čermínové, v jakých podmínkách Manka vyrůstala a studovala, jaké jsou legendy ohledně vzniku jejího pseudonymu i to, jaké bylo její politické přesvědčení. Na závěr Andrea prozradí svoji představu pomníku Toyen.
/49/ ANTONÍN KRATOCHVÍL, MARTIN WÁGNER: KAŽDÁ ZEMĚ MÁ JINEJ PACH
Na Smíchově ve zrekonstruované bývalé trafostanici z 20. let minulého století se nachází Galerie 400 ASA s kvalitním výstavním programem. Pojmenována je podle spolku, který založilo sedm mezinárodně uznávaných fotografů. Patří mezi ně také Antonín Kratochvíl a Martin Wágner, kteří byli hosty Míši Vrchotové. Poslechněte si rozhovor o jejich cestách do postsovětských republik, zaznamenávání hrůz válečných konfliktů i o tom, proč je nikdo neposlal fotit do Paříže a co podle nich znamená dobrá a špatná dokumentární fotka. Epizoda je součástí volného cyklu Pětkrát po Praze 5.
/48/ JAKUB ŠPAŇHEL: BENÁTKY JSOU SNEM MALÍŘE
Pražská Trafo Gallery aktuálně vystavuje obrazy malíře Jakuba Špaňhela. Díla vznikla v italských Benátkách, kde Jakub střídavě žije a tvoří. Výstava příznačně nazvaná Venesia bude v Holešovicích k vidění až do osmého ledna.
Máša Pivovarová se Jakuba vyptá nejen na život v Benátkách, vlivy benátské malířské školy na jeho tvorbu, ale i na jeho vztah k poezii nebo chrámové architektuře, kterou mu zprostředkovaly především fotografie Josefa Sudka.
/47/ BORIS REDČENKOV: JEDNOU BYCH CHTĚL NAVRHNOUT KREMATORIUM
Rozhovor Máši Pivovarové s Borisem Redčenkovem, jedním ze zakladatelů architektonického studia A69, ověnčeného řadou prestižních ocenění, zahajuje sérii podcastů nazvanou Pětkrát po Praze 5, která vzniká za podpory Městské části Praha 5.
V rozhovoru se dozvíte o velkých urbanistických projektech, které se v této pražské čtvrti chystají: nový Terminál Smíchovského nádraží, který bude propojen pěší zónou s budoucím náměstím Na Knížecí, nová obytná čtvrť Smíchov City, nová podoba Florence.
Boris Redčenkov se ale rozpovídá i o zajímavých osudech rodiny, ze které pochází, prozradí, co je pro něj v architektuře tím nejdůležitějším, kde čerpá inspiraci, jaké jsou jeho oblíbené materiály, i to, co by si na poli architektury chtěl ještě splnit.
/46/ ADAM ŠTĚCH: PROŽÍT DŮM
Míša Vrchotová se tentokrát ve studiu Witernitovy vily sešla s historikem architektury a designu a výtvarným publicistou Adamem Štěchem, spoluzakladatelem kreativní skupiny OKOLO, který už více než 20 let podniká expedice po celém světě, aby přinášel fotoreportáže často ještě neobjevené nebo už polozapomenuté prvotřídní veřejné ale i privátní architektury. Adam s Winternitzovou vilou úzce spolupracuje jako přednášející a kurátor. Až do 26. února 2025 si zde můžete prohlédnout jeho výstavu, kterou pojmenoval Stroje na umění. Architektura pařížských uměleckých ateliérů 20. století. Poslechněte si rozhovor o Adamových cestách za architekturou a designem, Loosově vile i aktuálních projektech mezi které vedle pařížských ateliérů patří také výstava Elements ve vídeňském MAK.
/45/ KATEŘINA KOMM, IVAN PINKAVA: NA VÝSTAVĚ JSME VYTVOŘILI POMYSLNÝ CHRÁM
V Císařské konírně na Pražském hradě byla 14. listopadu zahájena výstava Srdce jako chrám, potrvá do 16. března příštího roku, kurátorsky ji připravil Petr Vaňous a prezentuje díla umělců tří generací, kteří se vyjadřují třemi různými médii. Jedná se o Alenu Kučerovou, Kateřinu Komm a Ivana Pinkavu, v případě médií o grafiku, sochu a fotografii. Do podcastu MišMaš Art přijali pozvání dva z vystavujících umělců: sochařka Kateřina Komm a fotograf Ivan Pinkava.
Máša Pivovarová s nimi bude mluvit nejen o zmíněné výstavě a její instalaci, ale i o paměti, tělesnosti nebo o vlivu starých evropských kultur na jejich tvorbu.
/44/ LUKÁŠ JASANSKÝ, MARTIN POLÁK: ŠLO O TO VYFOTIT VĚC, KTERÁ NÁS NEZAJÍMÁ
Prvního listopadu byla v Galerii U Bílého jednorožce v Klatovech zahájena výstava Půvab všedního dne, kterou kurátorsky připravil Jiří Machalický. Mezi vystavenými díly jsou i fotografie autorské dvojice Lukáš Jasanský a Martin Polák. Potkali se v roce 1979 na střední průmyslové škole grafické v Praze, kde studovali obor užitá fotografie a jako dvojice vystupují již od roku 1985. Máša Pivovarová se jich zeptá na důvody, proč nebyly jejich práce na katedře fotografie na pražské FAMU ve své době pochopeny, proberou velmi specifický druh humoru, který oba autory spojuje, i to, jak to v praxi vypadá, když se dva fotografové snaží zachytit na klasický film kapra ve výskoku.
/43/ STEFAN MILKOV: TVRDOHLAVÍ NAVAZOVALI NA TVRDOŠÍJNÉ
Míša Vrchotová se vypravila do ateliéru sochaře Stefana Milkova, který patří k výrazné generaci umělců, kteří vstupovali na výtvarnou scénu v polovině osmdesátých let. Poslechněte si rozhovor o tom, jak to tehdy vypadalo na pražské Umprumce, Konfrontacích konaných pravidelně od roku 1984 v prostorách soukromých domů a dvorků, umělecké skupině Tvrdohlaví, jejímž byl Stefan Milkov spoluzakládajícím členem, o navrhování kytar i právě probíhající výstavě v Centru současného umění DOX, kde je až do 9. března příštího roku k vidění dosud nejrozsáhlejší přehlídka sochařovy tvorby za uplynulých 38 let.
/42/ JAROSLAV BRABEC: AUTENTICITA JE PRO MĚ PŘI VÝBĚRU FOTEK TÍM NEJDŮLEŽITĚJŠÍM
Jaroslav Brabec přijal pozvání do podcastu MišMaš Art již podruhé. Tentokrát ale bude mluvit především o svých fotografiích, které vystavuje na právě probíhající výstavě Deus Artis v Centru současného umění DOX v pražských Holešovicích. Máša Pivovarová se ho zeptá, co ho fascinuje na slavných uměleckých osobnostech, které již od poloviny sedmdesátých let soustavně navštěvuje v ateliérech a fotografuje, jak těžké je navázat kontakt s některými z nich, jak je možné provokovat náhodu, jak se dá pracovat s chybou a zajímat ji bude i to, jak postupuje při konečném výběru fotografií.
/41/ PETRA PŘÍKAZSKÁ, FRANTIŠEK ZACHOVAL: KAREL TUTSCH SE SVOJÍ SBÍRKOU NECHLUBIL
Jak sbírat umění: příběh Karla Tutsche, to je název právě probíhající dlouhodobé výstavy v Galerii moderního umění v Hradci Králové, která potrvá až do 12. října příštího roku. Výstava prezentuje unikátní soukromou sbírku Karla Tutsche, která čítá okolo 1300 děl především českých umělců z druhé poloviny 20. století. Tuto nesmírně hodnotnou a ucelenou kolekci zakoupila v roce 2021 hradecká Galerie moderního umění pod vedením Františka Zachovala. S ředitelem této galerie a s kurátorkou zmíněné expozice Petrou Příkazskou bude Máša Pivovarová mluvit o okolnostech nákupu sbírky, osobnosti Karla Tutsche, obsahu sbírky, Tutschově brněné galerii Na bidýlku, ale i o rozdílech tehdejšího a současného budování soukromé umělecké kolekce.
/40/ NORBERT SCHMIDT: UMĚNÍ JE OTEVŘENÁ SKUTEČNOST
„Ptáme se, jak můžeme dál smysluplně přispívat k dialogu mimo uzavřenou bublinu,“ říká spoluzakladatel a vedoucí Centra teologie a umění, které vzniklo před osmnácti lety na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Za dobu svého trvání se CTU stalo jedinečnou mezioborovou platformu, která se mj. věnuje kritickému promýšlení a propojování historického sakrálního prostoru a současného umění. Přesto po téměř dvou dekádách na KTF končí. Poslechněte si rozhovor o uměleckých intervencích v akademickém kostele Nejsvětějšího Salvátora, spolupráci s Adrienou Šimotovou nebo například o tom, co pro architekta a teologa Norberta Schmidta znamená současný chrámový prostor. Podcast připravila Míša Vrchotová.
/39/ JIŘÍ PETRBOK: POUŽÍVÁM ČÍM DÁL TÍM DRSNĚJŠÍ IRONII
Galerie Kampusu Hybernská HYB4 zahájila prvního října výstavu s názvem Je těžké býti Bohem, bude pokračovat do pátého listopadu a představuje nové obrazy jednoho z nejvýraznějších současných českých malířů Jiřího Petrboka. Máša Pivovarová s ním v rozhovoru probere, jakým způsobem používá ironii, jak vnímá červenou a žlutou barvu, jaký vliv na jeho tvorbu měla práce v sex shopu nebo zážitky z holotropního dýchání. Na závěr Jiří Petrbok prozradí, jaký vztah má k současnému Rusku.
/38/ JOSEF BOLF: MOJE OBRAZY JSOU VÍCE SPOJENY S DOBOU, VE KTERÉ JSEM JE MALOVAL, NEŽ S DOBOU NA KTEROU JSEM VZPOMÍNAL
Josef Bolf patří ke generaci umělců, která vyrůstala ještě v době normalizace, ale na výtvarnou scénu vstoupila už v porevolučních devadesátých letech, která v dějepise českého výtvarného umění tvoří specifickou kapitolu. Zároveň to byla první polistopadová generace, která mohla přímo a bez zpoždění sledovat dění na zahraniční scéně. Poslechněte si rozhovor Míši Vrchotové a Josefa Bolfa o tom, jaká byla situace na pražské Akademii výtvarných umění těsně po roce 1989, o umělecké skupině Bezhlavý jezdec, dětství na sídlišti Jižní město i aktuální výstavě Melancholie vnějších mezí v holešovickém DOXu.
/37/ MIROSLAV HALÁK: STROM JE MEDIÁTOROM MEZI BOHOM A LUĎMI
Podcast jejímž hostem je tentokrát kurátor Miroslav Halák, se věnuje výstavě Let It GROW Again, která probíhá v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. Výstava vznikla ve spolupráci s vídeňskou galerií Belvedere a zabývá se tím, jakou roli hraje strom v kulturní historii lidstva, a jakým způsobem byl zobrazován v umění od středověku až po současnost. Miroslav Halák v rozhovoru s Mášou Pivovarovou osvětlí celou koncepci výstavy a představí strom v jeho mimořádné významové šíři.
/36/ ADAM ŠTECH: ZAJÍMAJÍ MĚ TY NEJZPROFANOVANĚJŠÍ MOTIVY
Centrum současného umění DOX vystavuje až do šestého října ve třech patrech tzv. věže obrazy Adama Štecha, malíře, který v roce 2008 absolvoval pražskou Akademii výtvarných umění, kde prošel ateliéry Jiřího Sopka a Vladimíra Skrepla.
Máša Pivovarová se bude zajímat o to, co malíře spojuje se současnou výraznou literární postavou Michelem Houellebecqem, ale i o to, co je rozděluje. Adam Štech dále prozradí, co pro něj znamená deformace lidské tváře, jak se dostal k zobrazování sexuálně explicitních scén, proč ho zajímají portréty státníků i to, jak vnímá postavu Krista.
/35/ LIBUŠE JARCOVJÁKOVÁ: KDO JSEM?
„Dnes mi přišla neuvěřitelná zpráva. Ředitel fotografického festivalu v Arles mi nabízí prostor pro velkou výstavu. Na podobnou zprávu jsem čekala padesát let. Celý svůj život. Celou tu dobu jsem byla přesvědčená, že jsem fotografka, ale nikoho to nezajímalo. A teď mám vybrat fotky, které budou reprezentovat to, kdo jsem. Ale co můžu ukázat světu, kdo jsem?“ napsala si do jednoho ze svých deníků Libuše Jarcovjáková. The Guardian její výstavu Evokativ uvedl na prvním místě TOP 10 světových výstav roku 2019. V těchto dnech do kin přichází film čerpající z jejích deníků a fotografií Ještě nejsem, kým chci být, který nadchl publikum Berlinale i karlovarského filmového festivalu a Národní galerie Praha zahajuje její retrospektivu. Kdo je ale skutečně Libuše Jarcovjáková, kterou umělkyně už více než půl století fotografuje? Poslechněte si rozhovor, který s fotografkou natočila Míša Vrchotová.
/34/ DAVID BÖHM, JIŘÍ FRANTA: ZAJÍMÁ NÁS, CO SE ZAČNE DÍT, KDYŽ NEMÁME VĚCI POD KONTROLOU
Máša Pivovarová si do studia pozvala dvojici umělců, kteří spolupracují již od roku 2006. David Böhm a Jiří Franta aktuálně vystavují ve dvou patrech Domu fotografie v Praze. Výstava nazvaná Fabulant si pohrává se zdvojeným viděním a navozuje schizofrenní pocity. Rozhovor se ale zdaleka netýká pouze zmíněné výstavy. Umělci v něm prozradí, co pro ně znamená médium kresby, jak důležité jsou v jejich životech hra a humor, jakým způsobem oslovují svými knihami dětské čtenáře i to, zda mají či nemají strach ze současného zahlcení světa informacemi.
/33/ MARIE RAKUŠANOVÁ: KAFKOVY KRESBY JSOU FASCINUJÍCÍ
„Kafka byl obrazy fascinován, zároveň k nim měl určitou nedůvěru,“ vysvětluje jedna z mála českých profesorek dějin umění a historicky první žena ve vedení Ústavu pro dějiny umění FF UK Marie Rakušanová a dodává, že v roce 1915, kdy poprvé vychází Proměna, Franz Kafka vyloženě svému nakladateli pečetí: „Jenom ať tam není vidět ten hmyz!“ Jak souvisí Kafkova literární tvorba s jeho dobovou vizuální zkušeností? K jakým výtvarným umělcům a uskupením měl nejblíže? A byl i Kafkův přístup k výtvarné tvorbě umělkyň přehlíživý? Marii Rakušanovou, která pro Západočeskou galerii v Plzni připravila výstavu Očima Franze Kafky. Mezi obrazem a jazykem, do studia Winternitzovy vily pozvala Míša Vrchotová.
/32/ MILOŠ DOLEŽAL, MARTIN HEROLD: ZRZAVÝ O SOBĚ NEMOHL V TEHDEJŠÍ SPOLEČNOSTI PROHLÁSIT, ŽE JE JINAKÝ
První zářijový podcast se věnuje výstavě, která probíhá v humpolecké Zóně pro umění zvané Osmička. Výstava zpracovává osobnost Jana Zrzavého, jmenuje se Kdybych já byl krásný jako Dionysos a potrvá do 29. září. Máša Pivovarová si do studia Winternitzovy vily pozvala dva kurátory expozice: básníka, spisovatele a publicistu Miloše Doležala a výtvarného umělce Martina Herolda. Mluvit budou o tom, jaké to je, když výstavu připravují básník s umělcem, o Zrzavého rozpolcenosti mezi duchovností a tělesností, jeho zápasu s vlastním tělem a sexuální odlišností i jeho problematickém vztahu s otcem. Hosté ale osvětlí i Zrzavého inspirační zdroje, kterými byli Leonardo da Vinci, Giorgio di Chirico, starověké kultury nebo rodná Vysočina.
/31/ MICHAL ŠKODA: V MÉ TVORBĚ TÉMA ČASU ZASTÁVÁ ZÁSADNÍ ROLI
Michal Škoda je už více než čtvrtstoletí nepřehlédnutelnou osobností nejen na české výtvarné scéně, a to hned ve dvou rolích. V českých Budějovicích jako šéfkurátor vede Dům umění, kde se v neopraveném domě na hlavním náměstí jihočeské metropole realizuje prvotřídní mezinárodní výstavní program představující mj. práci předních architektů z celého světa. A zároveň je sám vizuálním umělcem, jehož tvorbu je možné v současnosti vidět v brněnské Fait Gallery a broumovském klášteře v Galerii Dům. Poslechněte si vyprávění o vztahu člověka k prostoru, o čase, pohybu i lidské tělesnosti. O tom, co Michala Škodu přitahuje na Itálii a Japonsku. A jaké jsou další vyhlídky českobudějovického Domu umění.
Rozhovor připravila Míša Vrchotová.
/30/ JAN PFEIFFER: ČERNÁ JE NEKONEČNÝ PROSTOR
„Čtení symbolů se snažím oddělovat od vysílačů – institucí, církví…“, říká vizuální umělec Jan Pfeiffer, který se ve své tvorbě pohybuje napříč různými médii od kresby přes performanci, sochu, instalaci až například po scénografii. Jak tedy pracuje se symboly a mytologií? Proč vytvořil Střih pro novou dobu? Jak ho jako výtvarného umělce ovlivnil jeho dědeček profesor neurologie a jeden ze zakladatelů českého rehabilitačního lékařství Jan Pfeiffer? A proč Jana nepřestaly zajímat zkratky?
Rozhovor připravila Míša Vrchotová.
/29/ KRISTÝNA JIRÁTOVÁ, ONDŘEJ VYHNÁNEK: PESTROBAREVNÉ KERAMIKY VEDOU ZAJÍMAVÝ DIALOG S BÍLOU FUNKCIONALISTICKOU VILOU
Winternitzova vila pokračuje v pořádání sochařských výstav. Druhá expozice, která se na její půdě 23. května otevřela, a která potrvá do 6. října se jmenuje Totem a představuje keramické práce Ondřeje Vyhnánka aka X-DOG.
Máša Pivovarová si do studia pozvala nejenom tuto výraznou postavu české graffiti scény, ale i kurátorku výstavy Kristýnu Jirátovou. Společně proberou Ondřejovy začátky na ulici, práci na velkoplošných muralech, téma pomíjejícnosti street artového umění, i to, zda patří tento druh umění do galerie.
Druhá část rozhovoru se věnuje především aktuální výstavě Totem. Dozvíte se, v čem Ondřeje ovlivnila kniha Sigmunda Freuda Totem a tabu i to, jak probíhala instalace výstavy ve Winternitzově vile.
/28/ MAGDALENA JETELOVÁ: VYČÍTALI MI, ŽE SE NEZABÝVÁM GALERIJNÍ TVORBOU, ALE MĚ ZAJÍMALY URBÁNNÍ A DALŠÍ PROSTORY
Ve Winternitzově vile ji daleko více než intimní atmosféra komorní pracovny, kde se na pozvání Davida Cysaře všichni tak rádi scházíme, zaujala velkorysost hlavního společenského prostoru Loosova Raumplanu. Magdalena Jetelová ale svoji vášeň pro expandující prostor mohla naplno uplatnit až po svém odchodu z tehdejšího Československa v roce 1985. To pak například v novorenesanční budově vídeňského Musea užitých umění instalovala obří úlomek pyramidy. Ve chvíli, kdy se seznámila s možnostmi laserového paprsku, začala kreslit v nekonečné krajině a její tvorba se odrazila až na měsíci…
Rozhovor připravila Míša Vrchotová.
/27/ ANNA HABÁNOVÁ, IVO HABÁN, HELENA MUSILOVÁ: MODERNÍ REALISMY NEBYLY POUHÝM ZACHYCENÍM SKUTEČNOSTI
Pozvání do studia Winternitzovy vily tentokrát přijali tři autoři výstavy Nové realismy: manželé Anna a Ivo Habánovi a Helena Musilová. Výstava probíhá v prostorách Městské knihovny Galerie hlavního města Prahy a nese podtitul Moderní realistické přístupy na československé výtvarné scéně 1918–1945. V rozhovoru se Máša Pivovarová svých hostů ptá na definici realismu jako takového, vztahy mezi různě orientovanými umělci v době první republiky, tehdejší uměleckou kritiku, specifika české nové věcnosti i pokračování realistických proudů v současném umění.
/26/ EVA EISLER: V ŽIVOTĚ MI OTEVÍRALY DVEŘE HLAVNĚ ŽENY
„V mém pojetí je šperk intimní architekturou pro krajinu lidského těla,“ říká v rozhovoru s Míšou Vrchotovou umělkyně, která se nerada nechává svazovat jednotlivými obory a se samozřejmostí se pohybuje mezi designem, volným uměním a architekturou. Její šperky nosily a nosí známé osobnosti nejen z řad architektů a designérů. Od roku 1983 žila se svým mužem, architektem Johnem Eislerem, v New Yorku, kde nejen tvořila, ale také přednášela na předních uměleckých školách, stejně jako později na pražské UMPRUM, kde vedla ateliér K.O.V. Do 15. června je možné její nejnovější práce vidět v pražské galerii KVALITÁŘ.
/25/ JAROSLAV RÓNA: RYTÍŘ JE PRO MĚ MOCNÁ MORÁLNÍ FIGURA
První májový den oslavila pražská Trafo Gallery otevřením výstavy Jaroslava Róny s názvem Průzkumník. Máša Pivovarová se sochaře, malíře a grafika zeptá na jeho cesty do Mexika, na vztah k mimoevropským kulturám, českému baroknímu sochařství i Josefu Ladovi. Jaroslav Róna prozradí posluchačům i to, jak a kým byl k tvorbě povolán, jak vnímá postavu rytíře i to, jak promýšlí vztah sochy a okolního prostředí.
/24/ JIŘÍ FAJT: BLÍZKÝ VÝCHOD JE PRO MĚ FASCINUJÍCÍ KULTURNÍ KRAJINA (13. 5. 2024)
Máša Pivovarová a Míša Vrchotová do studia tentokrát společně pozvaly Jiřího Fajta, který od roku 2021 vede mezinárodní projekty v rámci drážďanských státních uměleckých sbírek. V Lipsiusbau se pod jeho kurátorským vedením na jaře otevřela výstava Fragmenty paměti, která propojuje svatovítský poklad s díly tří současných umělců: Edmunda de Waala, Josefa Koudelky a Juliana Rosefeldta. Nejen o této výstavě, ale i o dalších plánech v Drážďanech i v Praze se svým hostem diskutují ve Winternitzově vile.
/23/ JANA VINŠOVÁ: JEDNOTNÝ VIZUÁLNÍ STYL NEZNAMENÁ JEN NOVÉ LOGO (6. 5. 2024)
Czechdesign, který loni oslavil dvacáté výročí své existence, je dnes významnou platformou, která organizuje designérské soutěže, díky nimž si svůj nový vizuální styl vybrali například Člověk v tísni, Galerie hlavního města Prahy, pražská Akademie výtvarných umění nebo metropole samotná. Vedle správy nejstaršího portálu, který se věnuje podpoře lokálního designu a zabývá se i jeho prodejem, vede v současné době výzkum, jak zkvalitnit vizuální prostředí veřejných nemocnic a zefektivnit jejich navigační systém. Jak dostat kvalitní design do běžného života? A jak moc se podle Jany Vinšové scéna českého designu posunula za posledních dvě dekády, kdy společnost Czechdesign vede? Nejen o tom s ní ve Winternitzově vile mluví Míša Vrchotová.
/22/ RICHARD DRURY: MANŽELÉ ŠVANKMAJEROVI NAPLNO OTEVÍRAJÍ SVOJE VNITŘNÍ ZDROJE (29. 4. 2024)
Galerie Středočeského kraje (GASK) v Kutné Hoře vystavuje dílo manželů Švankmajerových. Do studia Winternitzovy vily přijal pozvání kurátor této výstavy a zároveň vedoucí uměleckého oddělení GASKu Richard Drury. Máša Pivovarová s ním mluví o analogiích mezi manýrismem a surrealismem, celosvětovém významu Jana Švankmajera, jeho pohledu na současnou ekologickou krizi, emancipačním cyklu Evy Švankmajerové i dalších výstavních plánech Galerie Středočeského kraje.
/21/ JAKUB JANOVSKÝ, PETR VAŇOUS: ČERNÝ PETR MŮŽE BÝT METAFORA TOHO, CO NÁS V ŽIVOTĚ TÍŽÍ (22. 4. 2024)
Ve Špálově galerii v Praze probíhá výstava s názvem Černý Petr. Máša Pivovarová si do studia pozvala vystavujícího umělce Jakuba Janovského a kurátora expozice Petra Vaňouse. Společně probírají charakteristické motivy Jakubovy tvorby: dětství, vanitas nebo postavy zbavené tváří. Dotýkají se ale i vlivu Charlese Baudelaira a Edgara Allana Poea nebo významu šedé barvy, která je pro Jakubovy obrazy příznačná.
/20/ IVANA LOMOVÁ: UKÁZAT SVOJE PRVNÍ OBRAZY VEŘEJNĚ BYLO JAKO DĚLAT STRIPTÝZ (15. 4. 2024)
Oblastní galerie Liberec vystavuje obrazy Ivany Lomové. Máša Pivovarová se malířky, která původně vystudovala architekturu, ptá na rodinné zázemí, zkušenosti s grafickou i animovanou tvorbou nebo pocity, které zažívala, když poprvé vystavila svoje obrazy. Mluví také o námětech, které se Ivaně Lomové do obrazů neustále vkrádají, jako jsou okna, Praha nebo dětství. Malířka ale také například prozrazuje, jak složité je nepozorovaně fotografovat na veřejných místech, jak bojuje se svým sklonem k perfekcionismu a co pro ni znamená zastavený čas.
/19/ MILENA SLAVICKÁ, KARINA KOTTOVÁ, VLADIMÍR KOKOLIA: TALENT JAKO NUTNÝ PŘEDPOKLAD PRO VZNIK PRVOTŘÍDNÍHO UMĚNÍ, NEBO SPOLEČENSKÝ KONSTRUKT? (8. 4. 2024)
Německý vizuální umělec, teoretik a pedagog Joseph Beuys na počátku sedmdesátých let na düsseldorfské Akademii vyzval, aby do jeho ateliéru byli přijati všichni zájemci o studium bez ohledu na talent, a svůj koncept, že každý může být umělcem, shrnul do termínu „sociální socha“. O tom, jak důležitým kritériem je o půl století později talent nejen u přijímacích zkoušek na Akademii výtvarných umění, ale pro vznik a podstatu současného uměleckého díla vůbec, diskutují historička a teoretička umění Milena Slavická, ředitelka Společnosti Jindřicha Chalupeckého Karina Kottová a výtvarný umělec, první laureát CJCH a vedoucí ateliéru Grafika 2 na pražské AVU Vladimír Kokolia. Do studia Winternitzovy vily je pozvala Míša Vrchotová.
/18/ KAMILA ŽENATÁ: PROŽILA JSEM SI, JAKÉ TO JE BÝT BUŇKOU (1. 4. 2024)
Kamila Ženatá je multimediální umělkyně a zároveň psychoanalytická psychoterapeutka, jejíž dvě výstavy v Praze právě probíhají. V Centru současného umění DOX je to výstava s názvem Všechno jako na počátku světa a v Campusu Hybernská vystavuje Kamila svůj projekt Moje boty, tvoje boty. Máša Pivovarová s ní mluví nejenom o těchto výstavách, ale i o Václavu Hraběti, výcviku v aktivní imaginaci, snech, analogiích mezi uměním a šamanstvím, transgeneračním přenosu nebo zážitcích z psychotropních látek, kdy si Kamila prožila, jaké to je být buňkou, řasou nebo rostlinou.
/17/ ONDŘEJ FILÍPEK: VELKOU INSPIRACÍ JE PRO MĚ EGYPT (25. 3. 2024)
V zahradě Winternitzovy vily se otevřela první sochařská výstava s názvem Otisky. Máša Pivovarová si proto pozvala jednoho z vystavujících sochařů Ondřeje Filípka. V rozhovoru se dotýkají inspiračních zdrojů, jako jsou egyptské sochy, betonu coby oblíbeného materiálu, punkové hudby jako důležitého ventilu i morálních pravidel, která si Ondřej nastavil v souvislosti s prodejem svých soch.
/16/ VLADIMIR 518: PŘIPADALO MI NEFÉR, ŽE SE O ŠPIČKOVÝCH ARCHITEKTECH MLUVÍ JAKO O PŘISLUHOVAČÍCH MINULÉHO REŽIMU (18. 3. 2024)
V roce 2005 nakreslil pro časopis ERA 21 komiks výtvarných příběhů o československé předrevoluční architektuře a předznamenal tak velký zájem mladé generace o toto diskutované období v dějinách československého stavitelství. Míša Vrchotová tentokrát do studia Winternitzovy vily pozvala multimediálního umělce, rappera, člena skupiny PSH, zakladatele labelu a nakladatelství BigBoss, výraznou osobnost graffiti scény, ilustrátora a komiksového výtvarníka a v neposlední řadě i autora a editora nejen knih o architektuře Vladimira 518, který jako málokdo dokáže propojovat nejrůznější sociální bubliny. A právě veřejný prostor a architektura jsou hlavním tématem jejich rozhovoru.
/15/ JOSEF BOLF, OTTO M. URBAN: KAŽDÝ MÁ SVÉHO KAFKU (11. 3. 2024)
Centrum současného umění DOX otevřelo novou výstavu nazvanou Kafkaesque, která ukazuje, jak Franz Kafka inspiruje současné výtvarné umělce. Máša Pivovarová si do studia pozvala šéfkurátora DOXu Ottu M. Urbana a jednoho z vystavujících umělců, Josefa Bolfa. V podcastu mluví o významu Franze Kafky, jeho neutuchajícím vlivu, pestrosti jeho textů, koncepci výstavy, dilematu Maxe Broda, zda zničit Kafkovo literární dílo i budoucích plánech galerie DOX.
/14/ MARTIN GERBOC: POJMY AKO KRÁSA A OŠKLIVOSŤ BYCHOM MALI ZLIKVIDOVAŤ (4. 3. 2024)
Martin Gerboc vystavuje v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. Máša Pivovarová s ním mluví o analogiích mezi sadomasochismem, politickou mocí a náboženstvím, o fascinaci obdobím Výmarské republiky, o specifickém rytmu obrazů, o pojmech jako krása a ošklivost, o úloze teoretiků umění i o strachu z rozpadu osobních jistot, který tvorba překonat nedokáže.
/13/ IVETA ČERNÁ: K RESTAUROVÁNÍ VILY TUGENDHAT JSME PŘISTUPOVALI JAKO K RESTAUROVÁNÍ UMĚLECKÉHO DÍLA (26. 2. 2024)
Podcast MišMaš Art uskutečnil svůj první výjezd mimo Winternitzovu vilu, a to do slavné vily Tugendhat v Brně. Máša Pivovarová probírá s její ředitelkou Ivetou Černou problematiku restaurování moderní architektury, mistrné pojetí prostoru v podání Miese van der Rohe a řeč se stáčí i k mezinárodní organizaci Iconic Houses, která sdružuje architektonicky významné domy 20. století. Iveta Černá je totiž spouzakladatelkou této neziskové organizace.
/12 / PETR NIKL: NAŠLAPUJE ZLEHKA, ABY NEZABIL SLIMÁKY (19. 2. 2024)
O fotografiích z cyklů Trpaslík, Šroto a Náčelníci vystavených v galerii Art in Box, světě dětství, procesu tvorby, hraní si s vlastní identitou nebo kalkulu jako zabijáku svobody výpovědi mluví Máša Pivovarová s umělcem, hudebníkem, básníkem a performerem Petrem Niklem.
/11/ KATEŘINA ŠEDÁ: KDYŽ MÁM POCIT, ŽE MŮŽU BÝT NAHRAZENA, TAK TO PROSTĚ NEDĚLÁM (12. 2. 2024)
Míša Vrchotová se tentokrát ve studiu Winternitzovy vily sešla s vizuální umělkyní Kateřinou Šedou, jejíž tvorba bývá označována jako sociální architektura. V podcastu spolu mluví nejen o Národní sbírce zlozvyků, ale také například o eliťácích z Varnsdorfu, americkém ArtParku nebo švýcarském Radiu Guggach, které patří mezi poslední Kateřiny projekty. „Přijde nám normální umělá inteligence, ale to, že někdo obejde tisíc domů, je naprosto nemyslitelná kategorie,“ pozastavuje se v rozhovoru umělkyně, která převezla moravské Bedřichovice do londýnské Tate Modern a stala se tak jednou z mála českých umělkyň a umělců, kteří zde vystavovali.
/10/ MICHAEL RITTSTEIN: ZABÝVAL JSEM SE VŽDY ANIMALITOU (5. 2. 2024)
V pražském Museu Kampa právě probíhá výstava Michaela Rittsteina Nohy na stole. Máša Pivovarová s malířem mluví o současném tlaku na korektnost, venkovském životě, rockové hudbě i animalitě skryté v člověku.
/9/ ANNA PRAVDOVÁ A TOMÁŠ KLIČKA: CESTA DO STŘEDU STÁTNÍ KULTURNÍ POLITIKY (29. 1. 2024)
Na cestu zpět o sto let zve Míša Vrchotová v dalším díle podcastového týdeníku MišMaš Art. Přesněji do roku 1923, kdy přední představitelé umělecké a zároveň politické scény tehdy velmi mladého československého státu učinili nejvýznamnější nákup zahraničního umění v naší novodobé historii. Ze studia Winternitzovy vily o něm mluví s historičkou umění a odbornicí na česko-francouzské kulturní vztahy Annou Pravdovou. Možné i nemožné paralely k současné situaci na výtvarné scéně hledali společně s šéfredaktorem časopisu Art&Antiques Tomášem Kličkou.
/8/ TOMÁŠ GLANC: PŘEZUL JSEM SE – RUSKÉ UMĚNÍ V EXILU (22. 1. 2024)
V novém dílu podcastu MišMaš Art nazvaném Přezul jsem se mluví Máša Pivovarová s rusistou a vysokoškolským pedagogem Tomášem Glancem o současném ruském umění v exilu. Dozvíte se, v čem je situace současných ruských umělců nesouznících s Putinovým režimem odlišná či podobná od situace emigrujících ruských neoficiálních umělců v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, jak vypadá situace těch, kdo v Rusku zůstávají, zda vznikají na Západě nová centra ruské kultury nebo o břemenu viny, které si Rusové do budoucna ponesou.
/7/ ZBYNĚK BALADRÁN A MARTIN VELÍŠEK: MYSLET ANIŽ VIDĚT (15. 1. 2024)
Podcast je věnovaný výstavě Myšlení obrazem: Vizuální události Miroslava Petříčka, která právě probíhá v Městské knihovně, tedy v jedné z výstavních síní Galerie hlavního města Prahy. Máša Pivovarová si do studia pozvala dva z vystavujících umělců: Zbyňka Baladrána a Martina Velíška. Mluvit budou jak o zmíněné výstavě, nutnosti „připravenosti“ diváka k současnému umění, tak o rostoucím vlivu architektů na vnímání výstav.
/6/ MAREK POKORNÝ: SOUČASNÉ UMĚNÍ JE PROBLEMATICKÉ A MUSÍME RISKOVAT (8. 1. 2024)
Rozhovor Míši Vrchotové s ředitelem PLATO Ostrava a radním Českého rozhlasu Markem Pokorným o testování možností galerie současného umění v prostorách zkrachovalého hobbymarketu Bauhaus i v nově rekonstruované historické budově bývalých jatek. Co podle Marka Pokorného znamená současná instituce výtvarného umění? S jakým publikem v Ostravě počítá? Kde bude úloha regionálních galerií v příštích letech? A jak vidí stav české výtvarné žurnalistiky?
/5/ OTTO M. URBAN: VEČÍREK U ČERNÉHO SELETE (1. 1. 2024)
V berlínské galerii moderního umění právě probíhá výstava Edvarda Muncha, proto si Máša Pivovarová do studia Winternitzovy vily pozvala tentokrát kurátora a odborníka na období symbolismu a dekadence Ottu M. Urbana. Mluvit budou nejenom o Munchově pobytu v Berlíně a návštěvách vinárny U Černého selete, kde se scházela severská a berlínská intelektuální bohémská společnost, ale i například o Munchově vlivu na české umění nebo o tom, jak by mohla vypadat současná výstava norského předchůdce expresionismu v Praze.
/4/ PETR BABÁK: PŘEŠKRTNUTÉ HRADČANY BYL JEDEN Z NAŠICH NÁVRHŮ NA LOGOTYP BRNA (25. 12. 2023)
Rozhovor Míši Vrchotové s grafickým designérem, zakladatelem studia Laboratoř a vedoucím Ostrova pokladů – Ateliéru grafického designu a nových médií na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze Petrem Babákem o osmdesátých letech v Brně, Jiřím Valochovi i Daliboru Chatrném, umělé inteligenci nebo například o dobře schované části navigačního systému v Národní technické knihovně v Dejvicích.
/3/ ERIKA BORNOVÁ a PETR VAŇOUS: GRATULUJEME. A CO DÁL? (18. 12. 2023)
Máša Pivovarová se ptá umělkyně a členky nejužšího vedení České akademie vizuálního umění Eriky Bornové a letošního laureáta ceny kurátor roku Petra Vaňouse na možnosti směřování ČAVU, na podmínky, ve kterých současní kurátoři výstav pracují, ale i na současnou situaci na pražské Akademii.
/2/ IVAN PINKAVA a JAROSLAV BRABEC: ARANŽMÁ VERSUS NÁHODA (11. 12. 2023)
V podcastu volně inspirovaném současnou výstavou amerického fotografa Andrease Serrana v DOXu se Máša Pivovarová ptá dvou fotografů: Jaroslava Brabce a Ivana Pinkavy nejenom na Serranovu tvorbu a potřebu šokovat v umění, ale i na téma krásy, tvůrčí principy obou umělců či problematiku současné manipulace s fotografií.
/1/ Krištof Kintera: Z Kotvy by byla skvělá galerie!
(4. 12. 2023)
Nejen o možnostech nadhledu při pozorování brutalistní architektury, ale také například o akustických sochách, které mají schopnost zaplnit a ovládat velký prostor nebo o dočasnosti umění ve veřejném prostoru v rozhovoru Krištofa Kintery s Míšou Vrchotovou.
